 |
 |
|
|
Obsah:
Balzám pro duši Naděje
|
 |
UKÁZKA Z TEXTU:
Klid
Jistý mladý muž si zhotovil seznam všeho, co považoval v tomto světě za dobré a čeho chce ve svém životě dosáhnout. Stálo tam: zdraví, krása, talent, moc, bohatství a sláva.
Pyšně ukázal tento list starému moudrému muži. Ten jej přečetl, pobaveně přimhouřil oči a řekl: „To je znamenitý list, ale zdá se mi, můj příteli, že jsi zapomněl na tu nejdůležitější věc, bez které se kterýkoliv bod tvého seznamu dříve či později stane člověku, který jej dosáhne, nesnesitelnou přítěží. To, co musí doprovázet všechny tvé požadavky, je klid a mír mysli.“
Moudří mužové Východu říkají: „Pane, vím, že vršíš světské dary u nohou pošetilých, ale já prosím, skrop moji hlavu pouze sladkou vodou klidu a míru. Dej mi, ó Pane, dar pokojné mysli!“ I kdybychom vlastnili vše, co jsme si kdy v životě přáli, přece to neznamená, že nám k tomu bude přidán i klid mysli. Na druhé straně je však možno žít v klidu a míru i s málem, ba dokonce i s chatrným zdravím. Klid mysli mění hliněnou chatrč v palác. Žijeme-li však bez tohoto daru, může se i palác stát tím nejkrutějším vězením.
Hledání vnitřního klidu je stálou a universální lidskou činností. Mír mysli však není tím, co lze koupit za peníze. Klid není podmíněn ani barvou pleti, ani jej nedosáhneme polykáním tablet, ani zápisem do kurzů osvětové školy.
Klid mysli můžeme nalézt pouze uvnitř sama sebe.
Člověk si v životě vytyčuje různé cíle, jejichž dosažení spojuje ve svých představách se stavem štěstí. Převážně se přitom jedná, alespoň v dnešní době, o cíle představující úspěch v podobě hmotných prostředků, významného pracovního či společenského postavení, obdivu a uznání, akademických titulů, atraktivního partnera atd.
Dosažení takových cílů lidé obětují spoustu času i energie a přizpůsobují jim způsob života. Při tom všem se nezabývají vůbec, nebo jen v malé míře, tím, co se odehrává v jejich vnitřním světě. Pokud se dostaví kýžený úspěch, zažívají chvíle radosti či štěstí, které však nemívají dlouhého trvání, neboť v mysli se objevují další touhy a přání. Ať již se jedná o prohloubení či umocnění dosažených úspěchů nebo přenesení aktivit do jiných oblastí, bývá doprovodným jevem s téměř neúprosnou pravidelností neklid a vnitřní nespokojenost. To jsou nejvhodnější podmínky, aby se celý cyklus mohl opakovat.
Mnozí lidé tímto způsobem prožívají svůj život, aniž by si uvědomili, co je skutečnou příčinou onoho prchavého okamžiku štěstí, který se spojuje s dosaženým úspěchem. Při hlubší analýze tohoto pocitu lze poměrně snadno zjistit, že nesouvisí s mírou úspěchu či s velikostí získaných hmotných statků. Důležitý je naopak moment, kdy se utišily touhy či ambice a povolilo mentální vypětí. Stav alespoň relativního klidu, který tak zavládne ve vnitřním světě, vytváří prostředí, v němž se může projevit pocit štěstí.
Pokud by si lidé všímali více svého vnitřního stavu než zevních úspěchů, zjistili by, že vnitřní neklid a pocit štěstí se navzájem vylučují.
Pokud někdo chce zažívat pocit hlubšího a trvalejšího štěstí, měl by každopádně zaměřit větší pozornost do vlastního nitra, snažit se zde vědomě o nastolení klidu i pochopení vnitřních mechanismů ovlivňujících jeho duševní stavy.
Cesty vedoucí k vnitřnímu klidu jsou dvojího druhu. Jednak to jsou různé prostředky, techniky a postupy, umožňující zklidnit rozčeřenou hladinu mysli. Buddhisté například doporučují nesmírně jednoduchý a účinný prostředek spočívající v pozorování vlastního dechu. Ať již se jedná o pozorování dýchacích pohybů břicha či hrudníku nebo o pozorování proudícího vzduchu při výdechu a nádechu v úrovni nosních dírek, vždy dochází po určité době ke zklidnění rozčeřené mentální hladiny. Učení jógy nabízí velice širokou paletu relaxačních, koncentračních a meditačních technik umožňujících vědomé ovládání mysli a tak i nastolení hlubokého vnitřního klidu. Pobyt v přírodě je jednou z dalších možností celkového zklidnění.
Pokud člověk zjistí, že vnitřní napětí a neklid má dlouhodobější charakter, měl by neprodleně některý ze zklidňujících postupů začít využívat. Uvedené stavy mívají totiž tendenci k posilování a fixaci v duševní oblasti.
Cesty druhé skupiny představují životní postoje a celkovou životní orientaci. K vnitřnímu klidu jistě nepřispívají vlastnosti jako závist, nenávist, žárlivost, nezdravá kritičnost či ješitnost. Neprospívá mu ani přílišná vázanost na proměnlivé vnější záležitosti, které již svým charakterem chvíli člověka uspokojují a po jisté době způsobují opak. Má-li být vnitřní klid hlubšího charakteru, vyžaduje samozřejmě život v souladu s hlasem svědomí.
Jistě by se dala vyjmenovat celá řada dalších aspektů významných pro nastolení či udržení vnitřního klidu. Důležité však je začít se touto otázkou vážně zabývat. Zaměří-li se člověk na určité otázky, důležité z hlediska vnitřního klidu, odhalí se postupně i další.
Snaha po nastolení hlubšího niterného klidu ovšem neznamená v žádném případě pasivitu. Vnitřní klid představuje vnitřní oázu, kde lze nalézat osvěžení i sílu pro aktivní či přímo dynamický život.