 |
 |
|
|
OBSAH:
Úvod I. Sklíčenost Ardžunova II. Cesta vědění III. Cesta činů IV. Cesta oběti V. Cesta odpoutanosti VI. Cesta rozjímání VII. Cesta pravého poznání VIII. Cesta k nejvyššímu IX. Cesta královského učení |
X. Cesta božské přirozenosti XI. Cesta božského zjevení XII. Cesta oddanosti XIII. Cesta rozlišování XIV. Cesta přírodních sil XV. Cesta k nejvyšší moudrosti XVI. Cesta sil božských a démonských XVII. Cesta trojí lidské přirozenosti XVIII. Cesta vysvobození |
UKÁZKA Z TEXTU:
DVANÁCTÝ ZPĚV
CESTA ODDANOSTI
XII. 1
Ardžuna se opět tázal:
„Kdo dříve dojde k Bohu – ten, jenž neustále uctívá Tvé božské projevy, nebo ten, jenž hledá to Nezničitelné a Nevnímatelné?“
XII. 2
A Vznešený odpověděl:
„Ti, kteří jsou myšlenkami soustředěni ve Mně a stále Mne uctívají, jsou Mi nejoddanější.
XII. 3,4
Ti, kteří uctívají to Nezničitelné, Nevystihnutelné, to Neviditelné, Všude přítomné, to Nepředstavitelné, Neměřitelné, Nedělitelné, to Věčné, hledajíce Mne s čistou myslí a se zkrocenými smysly, s láskou plynoucí jako nepřetržitý proud – i ti dojdou ke Mně.
XII. 5
Jejich úsilí je však těžší, neboť dosáhnout Boha Neviditelného je velmi nesnadný úkol pro duši, žijící v lidském těle.
XII. 6,7
Ale ty, kteří jsou oddáni Mně, Ardžuno, kteří obětují všechny své činy Mně a jdou za Mnou jako za jediným svým cílem, rozjímají se srdcem prostým a mysl svou upínají jen ke Mně – ty Já vysvobozuji. Vysvobozuji je z nekonečného koloběhu zrození a smrti.
XII. 8
Věnuj Mi tedy své srdce a ulož ve Mně svůj rozum! Tak budeš žít ve Mně jako Já sám – na věky.
XII. 9
Jestliže tvé soustředění polevuje a šíp tvé mysli padá vedle cíle, tedy si postupně zvykni odpoutávat pozornost od vnějšího světa.
XII. 10
Kdyby však i toto bylo nad tvoje síly, tedy hleď na veškerou svou práci jako na práci pro Mne! I tak svými činy dosáhneš dokonalosti.
XII. 11
Nedokážeš-li ani toto, tedy vlož svou důvěru do oddanosti ke Mně a nespoléhej na věci pozemské. Buď vládcem sebe sama, obětuj Mi ovoce všech svých činů!
XII. 12
Lepší je věru vědění nežli slepý návyk. Lepší než vědění je rozjímání, ale i zřeknutí se plodů vlastní práce vyniká nad vědění, neboť přináší mír.
XII. 13,14
Ten, kdo je přátelský, soucitný, nesobecký, kdo nemyslí stále na svoje vlastnictví a koho neruší ani štěstí, ani bída, kdo odpouští, je spokojený a má pevný cíl, kdo své myšlenky a vědění věnuje jen Mně, kdo je Mi takto oddaný, je milovaným druhem Mým.
XII. 15
Ten, kdo neruší své okolí a není ani rušen okolím, kdo je beze strachu, závisti, palčivé touhy a nezkrotné radosti, kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.
XII. 16
Kdo není na nikoho vázán, kdo je očištěn, kdo je bdělý, lhostejný k strádání, odpoutaný od všeho marného počínání, kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.
XII. 17
Kdo nechválí sebe, ani nehaní jiné, kdo je povznesen nad smutek, přání, nad dobro a zlo, kdo takto je prosycen oddaností, je milovaným druhem Mým.
XII. 18,19
Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo nedbá horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je věrný, ale ode všeho odpoutaný, kdo je povznesen nad chválu a hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený a pevné mysli, kdo nalezl pravý domov ve Mně – kdo je Mi takto oddán, je vskutku milovaným druhem Mým.
XII. 20
Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nektaru Mé Nesmrtelnosti a ve Mně hledají Nevysychající Pramen!“