BHAGAVADGÍTA

neboli Zpěv vznešeného

 

 

překlad Rudolf Janíček

 

OBSAH:

 

 

Úvod

I.                    Sklíčenost Ardžunova

II.                 Cesta vědění

III.               Cesta činů

IV.              Cesta oběti

V.                 Cesta odpoutanosti

VI.              Cesta rozjímání

VII.            Cesta pravého poznání

VIII.         Cesta k nejvyššímu

IX.              Cesta královského učení

X.                 Cesta božské přirozenosti

XI.              Cesta božského zjevení

XII.            Cesta oddanosti

XIII.         Cesta rozlišování

XIV.         Cesta přírodních sil

XV.           Cesta k nejvyšší moudrosti

XVI.         Cesta sil božských a démonských

XVII.      Cesta trojí lidské přirozenosti

XVIII.    Cesta vysvobození

 

UKÁZKA Z TEXTU:

 

DVANÁCTÝ ZPĚV

CESTA ODDANOSTI

 

XII. 1

   Ardžuna se opět tázal:

   „Kdo dříve dojde k Bohu – ten, jenž neustále uctívá Tvé božské projevy, nebo ten, jenž hledá to Nezničitelné a Nevnímatelné?“

 

XII. 2

   A Vznešený odpověděl:

   „Ti, kteří jsou myšlenkami soustředěni ve Mně a stále Mne uctívají, jsou Mi nejoddanější.

 

XII. 3,4

   Ti, kteří uctívají to Nezničitelné, Nevystihnutelné, to Neviditelné, Všude přítomné, to Nepředstavitelné, Neměřitelné, Nedělitelné, to Věčné, hledajíce Mne s čistou myslí a se zkrocenými smysly, s láskou plynoucí jako nepřetržitý proud – i ti dojdou ke Mně.

 

XII. 5

   Jejich úsilí je však těžší, neboť dosáhnout Boha Neviditelného je velmi nesnadný úkol pro duši, žijící v lidském těle.

 

XII. 6,7

   Ale ty, kteří jsou oddáni Mně, Ardžuno, kteří obětují všechny své činy Mně a jdou za Mnou jako za jediným svým cílem, rozjímají se srdcem prostým a mysl svou upínají jen ke Mně – ty Já vysvobozuji. Vysvobozuji je z nekonečného koloběhu zrození a smrti.

 

XII. 8

   Věnuj Mi tedy své srdce a ulož ve Mně svůj rozum! Tak budeš žít ve Mně jako Já sám – na věky.

 

XII. 9

   Jestliže tvé soustředění polevuje a šíp tvé mysli padá vedle cíle, tedy si postupně zvykni odpoutávat pozornost od vnějšího světa.

 

XII. 10

   Kdyby však i toto bylo nad tvoje síly, tedy hleď na veškerou svou práci jako na práci pro Mne! I tak svými činy dosáhneš dokonalosti.

 

XII. 11

   Nedokážeš-li ani toto, tedy vlož svou důvěru do oddanosti ke Mně a nespoléhej na věci pozemské. Buď vládcem sebe sama, obětuj Mi ovoce všech svých činů!

 

XII. 12

   Lepší je věru vědění nežli slepý návyk. Lepší než vědění je rozjímání, ale i zřeknutí se plodů vlastní práce vyniká nad vědění, neboť přináší mír.

 

XII. 13,14

   Ten, kdo je přátelský, soucitný, nesobecký, kdo nemyslí stále na svoje vlastnictví a koho neruší ani štěstí, ani bída, kdo odpouští, je spokojený a má pevný cíl, kdo své myšlenky a vědění věnuje jen Mně, kdo je Mi takto oddaný, je milovaným druhem Mým.

 

XII. 15

   Ten, kdo neruší své okolí a není ani rušen okolím, kdo je beze strachu, závisti, palčivé touhy a nezkrotné radosti, kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

 

XII. 16

   Kdo není na nikoho vázán, kdo je očištěn, kdo je bdělý, lhostejný k strádání, odpoutaný od všeho marného počínání, kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

 

XII. 17

   Kdo nechválí sebe, ani nehaní jiné, kdo je povznesen nad smutek, přání, nad dobro a zlo, kdo takto je prosycen oddaností, je milovaným druhem Mým.

 

XII. 18,19

   Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo nedbá horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je věrný, ale ode všeho odpoutaný, kdo je povznesen nad chválu a hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený a pevné mysli, kdo nalezl pravý domov ve Mně – kdo je Mi takto oddán, je vskutku milovaným druhem Mým.

 

XII. 20

   Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nektaru Mé Nesmrtelnosti a ve Mně hledají Nevysychající Pramen!“