 |
 |
|
|
 |
UKÁZKA Z TEXTU:
CESTA VNITŘNÍHO RŮSTU
Pozornost současného člověka je zaměřena převážně do vnějšího světa. Zde hledá prostředky vedoucí ke štěstí a naplnění života. Jelikož jsme však obyvateli dvou světů, je třeba věnovat odpovídající pozornost také světu vnitřnímu. Nerovnováha mezi oběma oblastmi přináší dříve či později disharmonii a problémy. Tak jako ve vnějším světě existuje řada zákonitostí, i svět vnitřní má svůj řád, ovlivňující děje v úrovni psychické, mentální i duchovní. Neznalost nebo nerespektování této skutečnosti přináší zákonitě nepříznivé následky.
V dnešní době narůstá počet lidí, kteří hledají cestu k pochopení principů vnitřního světa a tak i ke zkvalitnění vlastního života. Návody v tomto směru poskytuje například jóga, buddhismus, taoismus, esoterní formy náboženství i další směry. Cíl je jediný – poznávat sebe sama a vědomě vytvářet podmínky pro vnitřní růst.s
Ne všichni si přitom uvědomí, jak výstižně se zákonitosti vnitřního života zrcadlí také v lidové moudrosti starých českých přísloví. V moudrosti, která se nezískává na univerzitách, ale ve škole nejdůležitější – ve škole života.
Na dalších stránkách jsou uvedena alespoň některá z pokladnice lidových rčení i jejich přínos z hlediska vnitřního růstu.
 |
S poctivostí nejdál dojdeš
Význam slova poctivost slučuje dva základní principy objevující se v morálním kodexu jógy, křesťanství i dalších směrů. Jedná se o požadavek nelhaní a nekradení. Bez jejich respektování nelze vytvářet kvalitní mezilidské vztahy ani lidská společenství. Také v otázce vnitřního růstu hrají tyto principy zcela zásadní roli. Příčiny porušování uvedených principů bývají zakořeněny v podvědomí, odkud nepozorovaně působí. Při pronikání do hlubších oblastí vědomí lze tyto tendence odhalovat a nenásilně postupně eliminovat. Poctivost přitom znamená také ochotu o pravdivý pohled na vlastní osobnost. Nejprve je třeba poznat a připustit svoje nedostatky, teprve potom je lze odstranit. Nedostatky představují největší zátěž pro svého nositele. Jejich eliminace je tak cestou ke zkvalitnění života.
Neupřímnost, přetvářka a nošení masek všeho druhu vzdaluje člověka od sebe sama, od možnosti komunikovat s podstatou vlastní bytosti. Nepříznivé následky se pak zákonitě dostaví, ne vždy si však lidé uvědomují či připouštějí jejich příčinu.
 |
Žádný učený z nebe nespadl
Hlavním účelem pozemského putování lidské duše je učení. Ne učení sytící paměť množstvím informací, ale především učení vedoucí k moudřejšímu a smysluplnějšímu životu.
Škola života představuje pro každého bez nadsázky otevřenou knihu moudrosti. Je však třeba ochoty v ní číst, aby mohla přinášet prospěch. Lidé hodnotí životní události především z hlediska osobní užitečnosti či příjemnosti. Každá událost však v sobě nese poselství poskytující možnost poučení i vnitřní transformace. Díky pochopeným a zpracovaným životním zkušenostem se lidská duše vyvíjí a absolvuje stupínek na cestě vnitřního růstu.
Každý vstupuje do světa s trochu odlišným vnitřním potenciálem. Proto je třeba přijmout se takový, jaký jsem. Nenadřazovat se ani nepodceňovat. Zjištěné nedostatky odstraňovat a přednosti rozvíjet.
Případné chyby v životě není třeba chápat jako tragédie, jak nás upozorňuje i uvedené přísloví. I chyba je příležitostí k poučení, přinejmenším v tom, že se jí příště můžeme vyvarovat.
Každý svého štěstí strůjcem
Při hodnocení vlastního života se člověk ohlíží převážně po vnějších příčinách svého stavu. Životní podmínky, mezilidské vztahy i další okolnosti se jeví jako prvořadé při určování kvality života. V jistém smyslu je to pravda. Je však třeba se ptát, proč zrovna já se ocitám v podmínkách činících mne šťastným či nešťastným. Nežijeme v nahodilém světě a vše ve vesmíru má svoji příčinu, tedy i okolnosti života každého jednotlivce.
Východní filosofie užívá v tomto směru výraz karma, jenž představuje zákon příčiny a následku. V praktickém životě to znamená, že každý sám vytváří podmínky svého života na základě vlastních předchozích skutků, slov, ale i myšlenek. Tyto příčiny přinášejí dříve či později následky přesně dle svého charakteru.
Není-li člověk spokojen se svým životem, měl by začít se změnou k lepšímu v prvé řadě sám u sebe. Může se přesvědčit díky vlastní zkušenosti, že na pozitivní změny nemusí čekat nijak dlouho a může se tak stát vědomým strůjcem vlastního štěstí.
