 |
 |
|
|
OBSAH:
HLEDÁNÍ
PŘÍPRAVA NA CESTU
Provádění mentálních technik
Praktická cvičení
VNITŘNÍ ZKUŠENOSTI
SENZITIVNOST
ENERGIE MYŠLENEK
Duchovní směry
Integrální přístup
Tělesná cvičení
Tělesné a duševní zdraví
Vnější podmínky
Rozlišování
Víra
ŽIVOT JAKO VĚČNÝ FENOMÉN
UČITEL A ŽÁK
HRA EGA
SÍLA NA CESTU
CHRÁM TICHA
UKÁZKA Z TEXTU:
Člověk, u něhož se začíná projevovat touha po hlubším pochopení života, hledá informace z různých zdrojů tak, aby pochopil určité nejasnosti, týkající se vlastní existence, a rozšířil si obzor v otázkách duševních a duchovních zákonitostí.
Pro počáteční fázi hledání bývá charakteristická snaha získat co největší počet zdrojů informací. Je to tendence zcela přirozená a umožňuje většinou alespoň základní orientaci v dosud neznámých oblastech. V minulosti nebyl v našem prostředí přístup k ezoterním informacím jednoduchý. O současné době však lze říci, že přístup ke kvalitním informacím z uvedených oblastí je také problematický. Cenzura a státní ideologie představovaly dříve překážky pro šíření duchovních znalostí. Dnes se objevují překážky zcela jiného druhu. Jedná se doslova o informační explozi v oblasti ezoterních nauk, jež značně ztěžuje orientaci v základních duchovních zákonech. Navíc se objevují informace často zkreslené, nekvalitní, neúplné nebo zastaralé a nevhodné pro dnešní dobu.
Může se snadno stát, že hledající člověk se změní v pouhého sběratele informací. Tato činnost pak vyplní třeba celý jeho život a udržuje jej v klamné představě, že kráčí po duchovní cestě.
Získávání prvních informací o skrytých zákonitostech a mechanizmech působících za vnější tváří života vzbuzuje často v člověku velké nadšení a snahu tyto oblasti poznat, využívat ve svém životě a případně šířit informace o jejich existenci dále. Tyto přirozené reakce však bývají doprovázeny také větší či menší dávkou naivity. Teprve postupně se může člověk v jemnějších oblastech orientovat, zjistit, co od nich lze očekávat a co bude nucen také obětovat. Lidé se převážně snaží přizpůsobovat význam duchovních zákonů vlastnímu myšlení. Až později pochopí, že nelze tyto principy formovat „k obrazu svému“, ale naopak změnit vlastní myšlení a uvést je do souladu s věčnými zákony ducha.
Průvodním jevem, spojeným s počátečním nadšením nad novými informacemi z dosud nepoznaných oblastí, bývá také snaha přesvědčovat o jejich významu své okolí a předávat vědomosti, které člověk přiblížením se k duchovní problematice „objevil“. Tuto skutečnost vyjadřuje již výrok Epiktetův: „Jsou lidé, kteří sotva uslyší moudrá naučení, začínají již sami poučovat druhé.“ Uvedená, všeobecně rozšířená tendence přináší jako důsledek často předávání zkreslených informací a vlastní zkušeností neověřených představ.
Stará zásada – „je-li žák připraven, učitel přijde“ – platí stále. Proto se nemusíme obávat o osud svých bližních v tom smyslu, že by se jim v pravý čas nedostalo vhodných informací. Sám na sobě si člověk může ověřit tuto starou moudrost. Pokud bude upřímně toužit po přiblížení k Pravdě, dostane se mu ve vhodnou dobu potřebných informací formou kontaktu s duchovně vyspělejším člověkem, vhodnou literaturou nebo i jinou cestou.
Člověk v podstatě nemůže plně poznávat určitou oblast mimo sebe, pokud ji nepozná a neprobudí sám v sobě. Tento aspekt poznávání není respektován při běžném způsobu získávání vědomostí. Je však třeba rozlišit mezi věděním, představujícím více méně přejímání cizích informací a mezi poznáním, které je vlastním prožitkem – vlastní zkušeností.
Můžeme například získat mnoho informací o vodě. Znát její chemické složení i vlastnosti, vědět jakou má hustotu, viskozitu, součinitel objemové roztažnosti nebo měrné teplo. Pokud se jí ale nemůžeme napít nebo se do ní ponořit, chybí nám bezprostřední zkušenost zásadního významu. Přes všechny teoretické znalosti totiž nevíme, co pro nás voda může znamenat.
Na duchovní cestě má vlastní zkušenost prvořadý význam. Jistá míra teorie je také nutná. Umožňuje základní orientaci v dosud neznámé problematice, uvádí cíle lidského snažení v této oblasti i prostředky k jejich dosažení. Sama o sobě je však nedostatečná, a pokud není doplněna osobní zkušeností, nemá valnou cenu.
Pokud chceme něco vidět, musíme mít v pořádku zrak i navazující části nervové soustavy. Jinak bychom nemohli žádný vnější obraz vnímat. Chceme-li se věnovat hudbě, musíme mít rozvinutý hudební sluch, podobně jako módní návrhář potřebuje ke své práci vkus.
Máme-li poznávat duchovní oblasti a případně v nich působit, potřebujeme rozvinout vnitřní „orgány“, které jsou schopny reagovat na jemné energie těchto dimenzí a umožňovat nám tak bezprostřední kontakt s nimi. I když se v tomto směru rodí lidé s různými dispozicemi (odvozenými od dosaženého vývojového stupně), lze říci, že duchovní vývoj znamená postupné přetváření lidské bytosti k tomu, aby byla schopna vnímat a prožívat duchovní aspekty života.
Pochopení, že je třeba svůj vlastní život i svoji bytost přeměnit na nástroj poznání, lze označit jako začátek duchovní cesty. Předchozí úsilí, kdy se člověk snaží v podstatě přenášet různé světské metody poznávání do duchovní oblasti, jsou pouze přípravou na cestu, ne však cestou samotnou. Nelze totiž žít starým způsobem života s jeho zvyky, návyky, dogmaty, s jeho starým myšlením a k tomu navíc získávat poznatky o duchovním světě. Není dobré chtít nalévat nové víno do starých měchů.
Pokud má být duchovní cesta skutečnou cestou, musí se jednat o postupnou a celkovou přeměnu lidské bytosti. Základem této přeměny je očista v oblasti morální. Lidé sice běžně nespojují otázku nových poznatků s kvalitou charakteru. Např. počítat se může naučit stejně darebák jako dobrák. V duchovní oblasti však od určité úrovně nemůže člověk pokračovat dál, nebude-li jeho touha po poznání podepřena odpovídajícími morálními vlastnostmi.
Přitom je třeba připomenout, že se nejedná o slepé dodržování dogmatických předpisů nebo nařízení. Morální zákony jsou totiž součástí „vyšší přírody“ tak, jako gravitace nebo magnetizmus patří do sféry hmotné. Existence gravitační síly nás nutí k poznání jejich zákonů a k přizpůsobení svého jednání těmto principům. Máme však také svobodnou vůli a můžeme se rozhodnout gravitaci nerespektovat. Musíme však nést následky svého rozhodnutí. Spadneme pravděpodobně do první jámy, která se objeví na naší cestě.
Obdobná situace je i v oblasti morálních zákonů. Nikdo nás nenutí, abychom je dodržovali. Následky svých činů však musíme přičíst sami sobě. Ani duchovní nauky člověku nic nenařizují. Upozorňují jej pouze na existenci určitých zákonů a je na něm, zda se jimi bude řídit či nikoli. Toto upozornění má však zároveň charakter dobré rady, neboť člověk respektující morální zákony nemusí být přesvědčován o jejich působení mnohdy těžkými životními zkušenostmi.
Duchovní vývoj lze také charakterizovat jako vědomý přesun z „hrubších“ energetických oblastí do „jemnějších“. Násilí, vulgárnost, zloba a podobné projevy jsou spojeny s prouděním „hrubých“ energií. Dává-li jim člověk ve svém životě prostor, nemůže počítat s tím, že do stejných míst bude proudit jemná duchovní energie. Ta se nikomu nevnucuje, nepůsobí násilím, ale čeká, až člověk sám vytvoří podmínky pro její působení.
Jestliže se zamyslíme nad vztahem morálky a mentálních technik, které učí poznávat a ovlivňovat vlastní mysl, musíme konstatovat, že kvalita charakteru zde sehrává klíčovou úlohu. Při pravidelném provádění např. koncentračních a meditačních technik proniká člověk postupně do oblasti podvědomí. Zde se nacházejí vedle záznamu všech pozitivních i negativních zážitků také kořeny našich vlastností, sklonů a životních návyků. Pozitivní stránka tohoto našeho vnitřního „skladiště“ nepůsobí většinou problémy. Při praktikování mentálních technik (někdy i jinou cestou) se však stává, že např. určitý negativní povahový rys, starý negativní zážitek apod. vyplouvá za hranice podvědomí a objevuje se v oblasti, kterou označujeme jako běžné vědomí. Toto vynesení na povrch nebývá příjemné a pro člověka může představovat i vážný psychický problém, neboť si nebyl uvedené vlastnosti či prožitku vědom. V tomto momentě je důležitá silná pozitivní morální orientace, představující prostředek k překonání nežádoucích sklonů. Při podobných zjištěních není dobré chtít nepříjemný zážitek potlačit nebo přehlušit, ale uvědomit si, že je produktem našeho dřívějšího způsobu života a myšlení. Vidíme-li dnes jeho nežádoucí kvalitu, musíme se do budoucna vyhnout projevům podporujícím růst podobných sklonů.
Mentální techniky představují jakési zvětšovací sklo, zaměřené do našeho nitra. Zároveň jsou však také prostředkem pro uvolňování většího množství mentální energie. Je-li uvolněna, má tato energie tendenci být činná. Může se proto uplatňovat v nejrůznějších lidských projevech a aktivitách. Může být silou léčebnou i tvůrčí, ale v případě nezvládnutých negativních vlastností dokáže umocnit i tyto projevy. Podléhá-li někdo často např. hněvu a nechce nebo nedokáže tento sklon ovládnout, měl by si důkladně rozmyslet, zda je pro něho vhodné praktikování mentálních technik. Když neovládá svůj hněv při současném množství energie, jak chce tuto vlastnost ovládnout, uvolní-li pro její projev třeba 2-3x více energie? Z tohoto jednoduchého příkladu vyplývá nutnost morální očisty pro bezpečné a smysluplné provádění mentálních technik.
Význam morálních hodnot pro duchovní vývoj člověka samozřejmě přesahuje několik zde uvedených oblastí a v lidském životě vyžaduje prakticky stálou pozornost. Dále se zaměříme na některé konkrétní morálně-etické aspekty života, které jsou zdůrazňovány v různých duchovních naukách. Jedná se v podstatě o obecné sklony nižší lidské přirozenosti, projevující se dnes jako před staletími, v Evropě, Americe stejně jako v Číně nebo Indii. Proto je blízké biblické desatero s Buddhovými zásadami správného života nebo morálním kodexem jógy. V různých obměnách se objevují podobné zásady, a proto není rozhodující, že se na dalších stránkách zamyslíme právě nad obsahem prvních dvou stupňů jógy, označovaných jako jama – nijama. Jsou totiž stejně důležité pro jogína jako pro křesťana nebo člověka hledajícího pravdu života jinou cestou.