JÓGA A SEBEPOZNÁVÁNÍ

teorie a praxe vyšších stupnů jógy

 

M. Mihulová – M. Svoboda

 

 

OBSAH:

 

 

 

UKÁZKA Z TEXTU:

 

MENTÁLNÍ TECHNIKY

 

   I když tyto techniky nejsou ještě dnes všeobecně známé, využívají se v celém světě v různých oblastech lidské činnosti. Jejich zdravotnímu významu odpovídá také jejich využití ve zdravotnictví, kde jsou dnes běžně používány metody relaxační, autogenní trénink, metody sugesce či autosugesce i některé speciální metody koncentrační. Jsou využívány psychiatry, psychology, ale nacházejí využití také jako součást léčebných postupů při onemocněních tělesných. Mimo oblast zdravotní je možno tyto techniky najít v případě vrcholových sportovců i kosmonautů a v mnoha špičkových profesích, které představují extrémní duševní zátěž. Některé prostředky, převzaté v tomto směru z jógy, bývají označovány soudobými názvy a ti, kteří je používají, mnohdy ani neznají jejich původ.

   Na druhé straně však přetrvává ve vědomí některých lidí nedůvěra k těmto technikám, pramenící z neznalosti, různých předsudků nebo představ, že se jedná o metody, které mají sloužit k získání zázračných schopností či k úniku z reálného světa a jako takové tedy patří do říše pohádek či fantazie. S podobným postojem se setkávali také propagátoři tělesných a dechových cvičení jógy nebo i akupunktury před dvaceti, třiceti lety. Dnes po důkladném seznámení a praktickém ověření tyto prostředky využívá mnoho lidí ke svému prospěchu. K obdobnému závěru lze dojít také po hlubším seznámení s mentálními technikami a jejich racionálními principy, které mají nesmírný význam právě pro člověka dnešního světa. Důvod, proč právě dnešnímu člověku jsou tyto prostředky velice prospěšné, můžeme snadno odhalit, podíváme-li se na vývoj způsobu života např. za uplynulých sto let. Mentální zátěž lidí narůstá takovým tempem, které nemá v dějinách obdoby. Vědecko-technický rozvoj klade na lidstvo požadavky naprosto cizí posloupnosti předchozích generací a představuje velké nároky na přizpůsobení lidského organismu, především v oblasti duševní. Vezmeme-li navíc v úvahu neklid, uspěchanost či nejistotu panující v mnoha oblastech dnešního života, rýsují se nám zde v základních obrysech příčiny duševní disharmonie, vyčerpanosti, duševních chorob, které nacházejí nebezpečně rychle cestu do života mnoha obyvatel současného světa.

   V této situaci nemá člověk běžně k dispozici prostředky, kterými by se mohl s použitím vlastních sil pokusit o zlepšení. Kdybychom v tomto momentě chtěli označit mentální metody jógy za přežitek, pohádky nebo přinejmenším za něco neužitečného či neúčinného, ocitli bychom se v podobné situaci jako sportovec, který se dostavil k soutěžím olympijských her, aniž by měl nejmenší představy o možnostech a metodách předchozího tréninku.

   Jistě je možné v otázce regenerace duševních sil či celkového uvolnění využít také jiné, běžně známé prostředky, jako jsou např. různé druhy rekreačních sportů, poslech hudby, literatura nebo další zájmové činnosti. Psychický efekt je zde však možno označit za druhořadý, vznikající v podstatě jako vedlejší produkt daných činností. Mimo to také většinou tento způsob duševní relaxace není natolik intenzivní, aby umožňoval odstranění tenzí a bloků, obsažených v hlubších oblastech podvědomí, představujících stálou zátěž pro jejich nositele.

   Přijmeme-li však mentální techniky jógy, získáváme možnost vědomého mentálního tréninku, připravujícího na zdolávání různých psychických zátěží, dále prostředky pro rychlou regeneraci duševních sil a zlepšení koncentrace na jakoukoli činnost a v neposlední řadě také příležitost k bezprostřednímu poznávání zákonitostí oblasti emoční a intelektuální, formou vlastních zkušeností. Bez nadsázky lze říci, že pro člověka, který má živý zájem o mentální techniky, je ochoten jim věnovat pravidelně určitý čas a nastolit potřebnou míru sebekázně, představují tyto prostředky neocenitelnou pomoc v jeho duševním životě. Dnešní člověk má velké rezervy v otázce znalostí o sobě samém i v oblasti využívání latentních schopností.

   Jestliže je někdo ochoten 10 či 20 minut věnovaných mentálním cvičením označit jako ztrátu času jenom proto, že během této doby člověk leží nebo „nečinně“ sedí, můžeme mu zadat jednoduchý úkol. Nechť se pohodlně posadí a po dobu pouhých třiceti sekund nedělá nic jiného, než vyprázdní svoji mysl. Bude-li upřímný a vezme v úvahu i takové myšlenky, jako např. „nesmím na nic myslet“ nebo „právě na nic nemyslím“, sdělí nám, že úkol nezvládl. Můžeme si tedy položit otázku, proč nejsme zcela schopni řídit obsah naší mysli, jestliže jsme to my, kteří myslíme? Na základě této úvahy si můžeme klást i otázky další. Proč naše paměť odmítá vydat informace, které jsme do ní pečlivě uložili, právě v okamžiku, kdy je nejvíce potřebujeme? Proč nejsme schopni zbavit se vtíravé melodie, kterou jsme kdysi slyšeli a která se stále opakuje v našem vědomí, i když si to nepřejeme? Proč přejdeme po prkně umístěném 30 cm nad zemí a proč bychom pravděpodobně spadli z téhož prkna umístěného ve výšce 30 m? Proč nejsme schopni pomocí intelektu a vůle si poručit, abychom na příklad v určité situaci nepociťovali strach nebo trému nebo si vědomě naordinovali dobrou náladu? Z těchto a dalších otazníků vidíme, že o funkcích v oblasti mentální toho ještě mnoho neznáme a také mnoho nedovedeme ovlivnit žádoucím způsobem.

   Jóga vede člověka k tomu, aby se stal pánem vlastní mysli i emocí. Také pojem sjednocení, kterým bývá někdy slovo jóga překládáno, znamená, že v našem nitru by měl tento stav zavládnout, že naše já by mělo být sjednocujícím prvkem naší osobnosti a nemělo by dopustit, aby v nás působily aspekty protichůdné, rozporuplné nebo i destruktivní. K tomu, abychom byli schopni tuto jednotu nastolit nebo se k ní alespoň přiblížit, je třeba prohlubovat znalosti a především vlastní zkušenosti, týkající se našeho vnitřního světa, který si svojí rozmanitostí nezadá se světem vnějším. Získávání hlubších znalostí o sobě samém umožňuje také člověku docílit větší jistotu v nejrůznějších životních situacích, jelikož znalost tendencí a sklonů ukrytých v našem nitru nám zároveň přináší větší spolehlivost a zodpovědnost za vlastní jednání.

   Z hlediska prevence duševních onemocnění lze přínos mentálních technik spatřovat v navazování hlubšího kontaktu se sebou samým, což je podle vyjádření psychiatrů obtížný problém pro mnohé z jejich pacientů. Vedle základního významu mentálních technik, který lze označit za proces sebepoznávání, existují i další významné aspekty těchto cvičení, představující možnost hlubokého vědomého uvolnění v oblasti tělesné i mentální, rychlé obnovy duševních sil, zlepšení koncentrace na práci i snazší zvládání konfliktních a stresových situací. Tyto aspekty také samy o sobě představují prevenci psychické lability, vyčerpanosti nebo i některých druhů duševních chorob.

   Provádění mentálních technik, má-li být bezpečné a účinné, vyžaduje respektování určitých pravidel. Mezi nejzákladnější patří nutnost odborného vedení, tzn. kontaktu s člověkem, který má v tomto směru vlastní hluboké zkušenosti. Je sice pravdou, že o provádění některých základních technik, jako jsou relaxace nebo jednoduchá koncentrace na dech, se může člověk pokusit sám, v případě vzniklých nejasností nebo komplikací by však měl každopádně navázat kontakt s osobou zasvěcenou do této problematiky.

   Dalším důležitým předpokladem je respektování morálních principů jamy a nijamy. V případě, že někdo nemá zájem přizpůsobit svoje myšlení a jednání těmto zásadám, neměl by se o praktikování uvedených technik ani pokoušet. Jeden z důvodů lze spatřovat v tom, že pravidelným prováděním mentálních technik je možno získat větší množství duševní energie a na straně druhé dochází i k odhalování negativních sklonů lidské povahy. Nebude-li současně člověk ve svém životě respektovat morálně-etické zásady, může se stát, že dojde k prohloubení určitého negativního rysu jeho charakteru. Např. u člověka, který podléhá při každé příležitosti hněvu a nehodlá se v tomto směru ukáznit, hrozí nebezpečí, že po určité době provádění mentálních technik budou jeho projevy hněvu intenzivnější nebo déletrvající. Toto nebezpečí se týká i jiných nezvládnutých negativních rysů povahy nebo nežádoucích návyků a tuto otázku není možno brát na lehkou váhu. Vzniká tím i určité dilema. Člověk běžně nezvládne všechny negativní sklony své povahy, na druhé straně se uvádí, že k jejich odhalování a přeměně pomáhají právě mentální techniky, ale je zde uvedeno riziko prohlubování negativních skonů. Celou situaci je nutno chápat tak, že člověk, který přistupuje k praktikování mentálních technik, si většinou není schopen uvědomit vlastní nedostatky v plné šíři. Jestliže však přijme zásady jamy a nijamy a je ochoten postupně zjištěné rozpory uvést na správnou míru, může bez obav používat mentálních technik přiměřených jeho schopnostem. Uvedené varování se tedy týká toho, kdo by vědomě ignoroval morální hlediska nebo odmítal věnovat této záležitosti potřebnou pozornost.

   Další význam jamy a nijamy spočívá také v tom, že při praktikování mentálních technik dochází k postupnému pročišťování podvědomí. Jestliže však v průběhu běžného života nebudeme respektovat morální zásady, dostaneme se do situace, kdy obrazně řečeno uvolněný prostor opět zanášíme.

   Další upozornění se týká lidí, trpících výraznou disharmonií či labilitou psychické oblasti. Takový člověk by se neměl pouštět do praktikování mentálních technik, ale pokusit se nejprve pro něho nejdostupnějšími prostředky o určitou stabilizaci mentální oblasti. Mezi použitelné prostředky v tomto případě patří i kondiční běh. Ten je možné doporučit také u lidí s výrazným neklidem, pokud se jim nedaří zvládnout formou relaxací. K celkové harmonizaci lze dále využít tělesných či dechových cvičení, případně akupresury, avšak tyto prostředky by měly být používány pod odborným vedením. V otázce využití mentálních technik při léčení duševních chorob lze říci, že tyto metody jsou v některých případech účinné a také na určitých pracovištích využívané. Je však třeba upozornit, že tuto záležitost je nutno přenechat výhradně odborníkům.

   V souvislosti s využíváním mentálních technik dochází v některých případech k nesprávnému chápání jejich cíle. Zájemci o jógu se dovídají, že v Indii, Tibetu i jinde žijí lidé, schopní svojí vůlí znecitlivět údy a ty pak probodávat, manipulovat holýma rukama s rozpáleným železem nebo předvádět jiné udivující experimenty. Bylo by nesprávné tyto schopnosti zaměňovat s cíli jógy a chápat např. mentální techniky jako prostředek umožňující člověku jejich dosažení.

   Cíle jógy v mentální oblasti můžeme shrnout do následujících bodů:

1.      prohlubování vědomí o sobě samém

2.      ovládání myšlenek a emocí

3.      zkvalitnění v oblasti morální

4.      rozvoj duševních schopností

5.      hluboká relaxace mentální oblasti

6.      regenerace duševních sil

7.      poznávání duchovních aspektů života.

   K poslednímu bodu lze poznamenat, že prostředky jógy mohou být využívány ve třech úrovních:

I.                    Tělesná oblast – zlepšení či udržení zdraví, zvýšení pružnosti a pohyblivosti těla.

II.                 Duševní oblast – relaxace psychické oblasti, zvýšení odolnosti proti stresům, zlepšení koncentrace i dalších mentálních funkcí.

III.               Duchovní oblast – hledání smyslu a podstaty života, odhalování tajemství vlastní existence, poznávání duchovních zákonů.

 

   Každý zájemce o nauku jógy se může rozhodnout pro některou z uvedených oblastí (i když samozřejmě dochází k jejich vzájemnému prolínání) a nebo tyto oblasti přijmout jako celek. Pokud je pro někoho dominantní třetí oblast, je třeba připojit i oblast druhou, neboť bez zklidnění, uvolnění a nastolení určitého řádu v duševní oblasti nelze vědomím pronikat do oblasti duchovní.

   Používáme-li slovo duchovní, nelze tento výraz ztotožňovat se slovem církevní. Duchovní oblast představuje věčnou podstatu viditelného světa i každé bytosti, nelze ji proto chápat jako doménu určité lidské organizace.

   Duchovní jóga není dogmatickým učením a nepředkládá hotové pravdy, jimž je nutno věřit. Upozorňuje pouze na vyšší zákony, projevy a sféry života a nabízí postupy k získání vlastních zkušeností a rozvíjení vlastních schopností. Je tedy v tomto smyslu jistým nástrojem, jenž umožňuje každému zájemci postupné prohloubení vědomí a bezprostřední poznání vyšších projevů života. Jóga není v rozporu se žádným skutečným náboženstvím a může sloužit křesťanovi, aby byl lepším křesťanem, právě tak jako buddhistovi, aby byl lepším buddhistou. Toleruje všechny pravdivé duchovní cesty, neboť vedou k jedinému cíli.

   Víra v existenci duchovní oblasti však není podmínkou pro praxi jógy. Každý, kdo jde poctivě a upřímně za poznáním pravdy života, nakonec jednou sám pronikne k podstatě bytí ať již je nazývána jakkoli.

   Zmíněná tolerance k pravým duchovním cestám však neznamená, že vše, co se halí do roucha duchovnosti, je skutečně člověku prospěšné. Existuje až příliš mnoho slepých uliček, které vedou často k rozčarování, psychické labilitě či přímo k duševním poruchám. Nezkušený zájemce o duchovní oblasti nedokáže rozpoznat rizika skrývající se např. v pěstování okultních sil, odhalování minulých životů, otvírání čaker, metodách zaměřených na osobní úspěch, diagnostických a léčitelských rychlokurzech atd..

 

 

Principy mentálních technik

 

   Tak jako je možno u prvních čtyř stupňů jógy jasně odlišit jednotlivé metody, lze říci o stupních zbývajících, že v určitém smyslu přestavují celek, v němž jedna část vyplývá postupně z předchozí a představuje její zdokonalení a prohloubení.

 

 

Pratjahara

 

   Pratjahara představuje schopnost vědomého odpoutání od smyslových vjemů. Běžně je člověk poután neustálým tokem informací a vzruchů, vstupujících do jeho vědomí prostřednictvím smyslů. V jisté míře je toto působení nutné pro náš život i vývoj. Na druhé straně však stálé působení zevních vlivů představuje zátěž pro nervovou soustavu a je-li jejich míra neúměrně vysoká, mohou se stát i zdrojem napětí a únavy, lability či dokonce duševní choroby. Člověk není běžně schopen, s výjimkou zraku, uzavírat svoje smysly vnějšímu působení. Pratjahara obsahuje metody, umožňující dosáhnout odpoutání od vnějších vlivů. Jedná se tedy v podstatě o omezení reakce našeho vědomí na vnější impulsy. (Člověk si uvědomuje např. zvuky v okolí, ale ty neruší jeho vnitřní klid. Nejedná se tedy o stavy podobné tranzu, kde dochází k určité ztrátě vědomí o okolním světě.) Tento aspekt je významný v otázce celkového uvolnění, neboť mysl, reagující na mnoho podnětů, nám brání v dosažení hlubší relaxace zejména v oblasti mentální. Metody pratjahary, umožňující docílit určitého stupně nezávislosti na vnějších vlivech, vytvářejí zároveň předpoklady k intenzivnějšímu přijímání impulsů z vlastního organismu, uvědomování si mentálních procesů a dávají možnost hlubšího kontaktu se sebou samým. Význam těchto metod po stránce zdravotní nelze ani dostatečně zdůraznit, ať již se jedná o oblast somatickou nebo duševní.

 

 

Dhárana

 

   Dhárana neboli koncentrace představuje schopnost ovlivňování funkcí vlastní mysli. Lze ji jednoduše označit jako vědomé udržení určitého obsahu mysli po jistou kratší dobu (několik sekund nebo desítek sekund). Předpokladem pro úspěšné praktikování koncentračních technik je nutné zvládnutí stupně předchozího, který umožňuje formou odpoutání od smyslových vjemů a nastolení hlubšího uvolnění uvědomování si vlastního procesu myšlení.

   Úkolem koncentrace je usměrnit běh myšlenek k jednomu předmětu a nedovolit, aby se mysl věnovala jiným záležitostem. Tento jednoduše formulovaný úkol však není jednoduché zvládnout. Člověk v tomto směru netrénovaný zjistí, že zdaleka není pánem vlastní mysli, ale naopak je to mysl, která si s ním pohrává a přeskakuje z jednoho námětu na druhý, jako dle přirovnání indických jogínů skáče ze stromu na strom opilá opice kousnutá hadem. Pokud se člověk nenechá odradit tímto počátečním zjištěním a pravidelně zařazuje krátké koncentrační techniky, zjistí po určité době, že jeho mysl se stává klidnější a poddajnější.

   Jako první stupeň koncentračních technik lze označit stav, kdy připouštíme pouze myšlenky s určitým vztahem k předmětu koncentrace. Dalším stupněm je redukce takových myšlenek na myšlenku jedinou. Pokračováním může být postupné zjednodušení této myšlenky až na pouhé jedno slovo. Pokročilejším stupněm koncentrace je schopnost vnímání zvoleného předmětu, aniž by vznikala v mysli nějaká myšlenka (je třeba vyloučit i takové myšlenky, jako např. „moje mysl je prázdná“, „již delší dobu myslím jen na daný předmět“ apod. I tento stav má určité stupně. Ty lze rozlišit dobou, po níž se jej daří nastolit. Obyčejně to bývá nejprve pouhá chvilka, 2-3 sekundy, a již vzniká nová myšlenka. Člověk by se pro to neměl zlobit sám na sebe, ale pokaždé si pouze uvědomit nežádoucí projev mysli a pokračovat v koncentraci. Teprve trpělivou mravenčí prací získáme postupně vládu nad svojí myslí, což ne jedné straně představuje předpoklad pro techniky vyšší a na druhé přináší i řadu výhod v běžném životě. Je to v prvé řadě zlepšené soustředění na jakoukoli prováděnou činnost i zkvalitnění dalších intelektuálních funkcí.

 

 

Dhjána

 

   Dhjána, jež se překládá jako meditace, není tím, co si běžně pod tímto pojmem představujeme. Není přemýšlením nad určitým problémem. Jedná se naopak o snahu směřující k vyprázdnění mysli a tedy v podstatě o dokonalejší formu předešlého stupně. Na rozdíl od koncentrace, charakterizované častějším únikem vědomí od zvoleného předmětu, uvědomováním si těchto rušivých projevů a snahou o návrat k žádoucímu obsahu mysli, představuje meditace proces plynulejší. Projevuje se zde již schopnost udržet jediný obsah mysli po delší dobu. Lze tedy říci, že při koncentraci se učíme ovládat vlastní mysl a omezovat rozptyl myšlenek, při meditaci je již tento proces více méně zvládnut, zvolený obsah mysli není rušen, i když setrvává pocit vědomého ovlivňování stavu mysli. Znamená to, že zde stále existuje, i když velice jemné, úsilí, směřující k udržení daného stavu.

   Zvládnutí meditačních technik představuje výrazný krok na cestě sebepoznávání a sebeovládání. Jejich přínos v porovnání s technikami koncentrace je mnohem výraznější a navíc tento stupeň vytváří předpoklady pro projev tvůrčích schopností.

 

 

Samádhí

 

   Samádhí představuje nejvyšší stupeň jógy, označovaný slovem kontemplace a představuje dosažení stavu čistého vědomí. V porovnání s předchozím stupněm meditace zde dochází k úplnému vymizení jakékoli snahy zaměřené k ovlivňování stavu mysli. Jedná se tedy o ničím nerušené bezprostřední vnímání daného předmětu. Jedná se o mentální ztotožnění s daným objektem.

   Má-li tento stav konkrétní obsah, stává se zdrojem hluboké inspirace v dané oblasti. Cílem jógy je však poznání sebe sama a v tomto aspektu znamená stav samádhí uvědomování si vlastního vědomí, stav čistého vědomí bez jakéhokoliv obsahu, který není v žádném případě prázdnotou, ale plným a hlubokým prožitkem vlastního bytí.

   Pro člověka, jehož mysl je neustále zatížena kolotočem myšlenek, vzpomínek a představ o budoucnosti, je takový prožitek sebe sama spojený s plným vědomím přítomnosti jen těžko přestavitelný. V literatuře věnované této tématice se právem uvádí, že žádné sdělení druhé osobě nemůže zprostředkovat představu o tomto stavu, podobně jako je zbytečné člověku, který nikdy neochutnal nic sladkého, vysvětlovat, jak chutná cukr. V tomto směru je zde tedy jediná možnost, a tou je vlastní zkušenost. Lze však říci, že tyto stavy jsou charakterizovány hlubokým klidem, pocitem lehkosti, čistoty, průzračnosti vědomí a niternou radostností.

   Docílení tohoto stupně nelze chápat jako stav tranzu, ve kterém člověk ztrácí vědomí, ani jej nelze ztotožňovat se zážitky blaha, odpovídající projevům smyslové rozkoše. Nemají nic společného se stavy omámení či polospánku a bylo by velkým omylem přirovnávat je k zážitkům narkomana. Jedná se naopak o maximální zostření a rozšíření vědomí, o zdroj inspirace, duševní svěžesti a zvyšování rozlišovací schopnosti. Dále o nesmírnou pomoc v otázce vytváření harmonické osobnosti, která se přibližuje maximální přirozenosti, bezprostřednosti a ryzosti všech projevů. Stavy samádhí mají několik stupňů, které se rozlišují podle obsahu vědomí. Lze je zhruba rozdělit na stavy vědomí spojené s konkrétním obsahem a vyšší stupně, představující pouze prožitek vědomí bez konkrétní náplně.

   V některých případech docházejí k těmto zážitkům i lidé, kteří v tomto směru nemají žádné znalosti a nevyvíjejí ani snahu zaměřenou k ovlivňování mentální oblasti. Jedná se např. o vědce či umělce, zabývající se intenzívně určitým problémem a v jistém okamžiku (charakterizovaném většinou uvolněním a klidem) dochází ke spontánnímu stavu, jenž představuje určité mentální ponoření nebo ztotožnění s daným problémem. Takový okamžik přináší proniknutí k podstatě zkoumaného jevu, pochopení jistých zákonitostí nebo inspiraci pro tvůrčí činnost.

   Podobné stavy rozšířeného vědomí prožívají někteří lidé spontánně uprostřed přírody, kdy např. hluboký klid, krásná přírodní scenérie a láska k přírodě vytváří podmínky pro kontemplativní ztotožnění s přírodou, přinášející prožitek nesmírně hlubokého uvolnění, harmonie a vnitřního štěstí.

  Oproti těmto spontánním zážitkům představuje jóga cestu vědomou, která postupným pronikáním k podstatě vlastní existence umožňuje člověku zbavit se egocentrických tendencí, překonat hranice vlastní osobnosti a poznávat duchovní podstatu života.