 |
 |
|
|
Jmenuji se Ondřej Jerman, narodil jsem se ve znamení kozoroha a v době psaní této knížky mi bylo 14 let. Bydlím v Kryštofově Údolí blízko Liberce.
Jsem studentem Podještědského gymnázia v Liberci. Mezi moje záliby patří četba a také chodím do Základní umělecké školy v Liberci.
Tato tvorba na mne přišla tak trochu nečekaně a náhodou před necelým rokem. Ten den jsem měl takový zvláštní pocit, takovou zvláštní radost. Když jsem se večer vrátil domů, sedl jsem ke stolu a začal psát. Napsal jsem první tři básně, už ani nevím které. Měl jsem z nich dobrý pocit, i když jsem nevěděl, jsou-li dobré nebo špatné.
Básničky píšu pro potěšení, ale také k zamyšlení pro sebe a pro všechny, kteří si je přečtou.
Moje životní „heslo“ je Aristotelův výrok: „Šťastný člověk nikdy neprovede nic špatného.“ Proto mám rád šťastné lidi, dobrou náladu.
UKÁZKA Z TEXTU:
Tisíc otázek s odpověďmi schovanými ve hvězdách,
kdo najde první, vyhrává.
Kdo další, vyhrává taky.
Ale co další miliardy?
Miliardy lidí, kteří se plouží šedivým světem,
tupými pohledy se zdraví a koukají do prázdna.
Šest miliard lidí a jeden z nich je málo.
Co se mu honí hlavou,
co se mu asi zdálo?
Šest miliard otázek s odpověďmi,
které jsou schovány ve hvězdách.
Jedna z nich je málo:
Jenže – co když je moje?!
Slyším Tě, i když nechci slyšet.
Vidím Tě, i když nechci vidět.
Bojím se – ty jsi odvážná.
Padám do hluboké propasti. Jsem snad lež?
Ne, to jsme přece my.
Vy i já.
Mezi modrými světly,
ke štěstí, nebo neštěstí?
Proplujem světlem, fyzikálními zákony.
Odvrátíme se pryč od naší planety.
Jenom rychle – ať nedostanem pokutu
za rychlou jízdu životem plnou přestupků.
V modré záři leckdo odpustí.
Duše taky?
Možná.
Snad!
Chceme být přece o krok dál.
Všichni!