OSUD NEBO SVOBODNÁ VŮLE

Pavla Kašparcová

OBSAH:

UKÁZKY Z TEXTU:

Zákon karmy a reinkarnace

   Tyto zákony jsou známé od samého počátku lidské existence, a přesto mnoho lidí ještě nechápe jejich hluboký význam. Člověk cítí jejich působení, když prochází utrpením a životními ztrátami, ale pro své těžkosti hledá důvody všude jinde, jenom ne v sobě. Zákon karmy a reinkarnace patří do skupiny zákonů konečných. To znamená, že jejich působení pomine, jakmile k němu přestane člověk vytvářet podněty. Platnost obou zákonů začala v okamžiku, kdy nově stvořené duchovní bytosti porušily Božské principy. Projev Božské lásky však umožňuje na základě obou těchto zákonů návrat do původního Božského celku.

   Uvedené zákony působily v životních prostorách již dlouho před stvořením planety Země. Stupňující se porušování Božských zákonitostí vedlo k intenzivnímu zhmotňování fluidálních těl, která již nebyla schopna existence v éterických, původně obývaných, dimenzích. Proto byly vytvořeny nové životní prostory odpovídající stupni tělesného zhmotnění a jedním z nich je i planeta Země.

   Nejprve začal působit zákon karmy a po něm zákon reinkarnace. Příčinu a následek chápe člověk jako vinu a odpykání. Příležitost k tomuto vyrovnání poskytuje princip reinkarnace, otvírající řetězec stále se vracejících životních situací.

   I Ježíš Kristus učil lidstvo poznávat důležitost obou zákonů, např. ve slovech: „Ámen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nesplatíš do posledního haléře,“ (Matouš 5,26). Co znamená tento výrok? Přesně to, co určuje zákon karmy. Upozorňuje na osudová zatížení z dřívějších životů, která nebyla doposud vyrovnána, ale i provinění z života současného. Ježíšova slova říkají, že každý je vázán zákonem znovuzrození tak dlouho, než dosáhne opět blízkosti svého Otce. Toho je možno docílit pouze na základě duchovní čistoty, jež je cestou k osvobození od dalších inkarnací.

  Pozemský život je bezesporu plný překážek a bolestí. Člověk by se však měl zamyslet, kolik těžkostí pramení z něho samého, z jeho negativního myšlení, z nesprávných slov, skutků, představ atd. Nakonec dojde k poznání, že vše, co je vykonáno z polohy sobectví, bezcitnosti, bezohlednosti, lenosti apod., vytváří řetěz, jehož následky přinášejí i odpovídající karmu.

   Jeden život pro vyrovnání učiněných bezpráví nestačí. Člověk přenáší z jednoho života do druhého články uvedeného řetězu a ty se stávají osudovými stanicemi právě probíhající inkarnace. Jsou životními zkouškami a kontrolou, na kolik člověk došel k poznání a odčinění vlastních chyb. Pozemský život je životem zkoušek a pramenem poznání. Vlastní bolestí, vlastními nezdary procitá člověk i k pochopení bolesti a nezdarů druhých. Příště se vyvaruje takových skutků, které k podobným prožitkům vedou.

   Životní zkoušky nejsou předurčeny Bohem. Před svým zrozením si je volí za pomoci duchovního průvodce každý sám. Duchovní vědomí duše, připravující se k inkarnaci, není zatížené hmotnými aspekty ani negativními silami a touží vyrovnat v nadcházející inkarnaci co nejvíce prohřešků. Během svého pozemského života si však člověk není svého předsevzetí vědom a často naříká, proč jej Bůh trestá. Tvůrce však plně respektuje svobodnou vůli každého, jež může být využita jako síla na cestě vzhůru, nebo působící pád.

   Nejdůležitější aspekty života jsou dány vztahem k bližním, k Tvůrci, ale i k sobě samému. Lidský svět je plný egoismu, ale dokonce i z pohledu egoismu by měl člověk dbát o svůj duchovní růst. Jestliže se pro sebe a pro své milované snaží získat vždy to nejlepší a nejdražší, co je potom vzácnější než poznání, přinášející štěstí, mír a vnitřní bohatství. Pozemský majetek a společenské úspěchy jsou pouhou chimérou, rozplývající se odchodem ze Země. Ale duchovní bohatství provází člověka za hranice smrti a úroky z něho jsou nezměřitelné. Skutečná láska k duchovním hodnotám je zároveň láskou k bližnímu, pomocí na jeho cestě za poznáním. Snaží-li se člověk rozšířit a prohloubit duchovní obzor a pomáhat ostatním na cestě za světlem, vytváří hodnoty, které jsou obzvlášť ceněny v pozemských životních zkouškách. Za stejným cílem vysílá i Kristus lidstvu duchovní pomoc, směřující k odhalení pravdy a posílení hledajících láskou.

   Kdo neprojde úspěšně životními zkouškami současného života v oblasti tzv. konečného času, bude vystaven mnohem těžší inkarnační periodě, díky svému přetrvávajícímu materiálnímu zaměření a neodpykaným chybám.

   Negativní síly se již celá staletí snaží existenci karmického a reinkarnačního zákona lidstvu zatemnit. Jejich působení však nejsou schopné změnit. Oba zákony jsou dané Bohem a proti němu jsou všechny síly bezmocné.

   Obyvatelé vyšších duchovních planet nemohou pochopit, proč vývoj lidstva na planetě Zemi vykazuje tak malý pokrok. Odpověď je však jednoznačná. Důvodem je nevědomost, duchovní letargie, egoismus, brutalita, opomíjení Božích zákonů, ignorování existence ducha i jeho Tvůrce. Lidé nechtějí bojovat za svoji volnost, za oproštění z nadvlády negativních sil. V zajetí hmotných statků nevědomě odmítají vše duchovní a jejich cílem je jen užít a přežít. Kam však vede taková cesta, o tom nepřemýšlejí.