 |
 |
|
|
PŘÍRODNÍ LÉKÁRNA
FYTOTERAPIE
Sběr léčivých rostlin
Sušení léčivých rostlin
Zpracování léčivých rostlin
Nebezpečí fytoterapie
Bylinné čaje
Bylinné koupele
Jarní bylinné kúry
Použití léčivých rostlin
Přehled léčivých rostlin
Extrakty z čerstvých rostlin
TRADIČNÍ ČÍNSKÁ MEDICÍNA
ANTROPOSOFICKÁ MEDICÍNA
APITERAPIE
GEMMOTERAPIE
MEZI FYTOTERAPIÍ A HOMEOPATIÍ
HOMEOPATIE
BACHOVA KVĚTOVÁ TERAPIE
PŘEHLED ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH NÁZVŮ
PŘEHLED SLOVENSKÝCH A ČESKÝCH NÁZVŮ
UKÁZKA Z TEXTU:
„Přírodní lékárna“ představuje nesmírnou zásobárnu látek, které příroda jakoby s předstihem připravila pro situace, v nichž je člověk bude potřebovat pro své bolavé tělo či duši. Nabízí je nezištně každému, kdo zatouží po lepším zdraví. Spolu s nimi člověk vědomě či nevědomě přijímá i „kousek“ harmonie, která je pro přírodu přirozeným jevem, na rozdíl od člověka, jenž svým neustálým chtěním nedokáže žít v harmonii sám se sebou ani se svým okolím. Jestliže pochopíme jednoduchou rovnici: harmonie = zdraví, pokusíme se s léky z přírody přijmout i trochu moudrosti povznášející nad malicherné ambice, zášť, egoismus a nevědomost.
Celý tzv. civilizovaný svět se dnes ve velké míře vrací k přírodním lékům a postupům, které mohou odlehčit lidem zatíženým přetechnizovaným a také přechemizovaným způsobem života. Fytoterapie, homeopatie, akupunktura, jóga a další prostředky jsou dnes nejen využívány velkým množstvím obyvatel západního světa, ale v mnoha případech výrazně podporovány státními institucemi tak, aby se staly dostupnou a kvalitní alternativou k metodám moderní medicíny. Tento trend je zároveň v souladu s imperativem Světové zdravotnické organizace, která klade velký důraz na zodpovědnost každého jednotlivce za vlastní zdraví.
V zemích Evropské unie jsou nejen podporovány přirozené metody léčení, ale zároveň je vytvářen dostatečný prostor pro tzv. samoléčení, které může být účinné v případech méně závažných onemocnění. Jeho obliba v západních zemích roste a dle výzkumů i značná část naší populace je tomuto způsobu léčení nakloněna (nejvíce nejmladší část populace – 53 % lidí ve věku 20 – 30 let, ale i ve věku 50 – 65 let je to ještě plných 39 %).
Sebeléčení klade zvýšené nároky na zodpovědnost k vlastnímu zdraví, vyžaduje určitou formu sebevzdělávání, využívání zkušeností z případných předchozích onemocnění i snahu po porozumění řeči vlastního organismu. Mezi přednosti sebeléčení patří svobodná volba prostředků užitých k léčení i respektování individuálních potřeb nemocného včetně jeho osobních pocitů, životních názorů i duševního ladění.
Při tom všem je třeba respektovat i skutečnost, že sebeléčení má své hranice, dané především závažností onemocnění a dobou přetrvávání zdravotních problémů. Důležitou roli hraje samozřejmě také správně určená diagnóza. Jedná-li se o zdravotní problémy vyžadující lékařskou péči, je třeba pomoc odborníka vyhledat. V případech, kdy léčba vedená lékařem již byla zahájena, je třeba s ním použití dalších prostředků konzultovat.
Na následujících stranách je uvedeno několik stovek praktických receptů. I když pocházejí z různých oblastí, mají z hlediska potenciálního pacienta mnoho společného. Je to např. jejich jednoduchost, dostupnost, mírné a šetrné působení na organismus, minimální nebo žádné nežádoucí účinky. Jelikož většina uvedených receptů je sestavena na bázi léčivých rostlin, lze připomenout, že používání rostlinných částí poskytuje organismu vedle účinné látky pro konkrétní zdravotní potíže i vitaminy a minerální látky přírodního původu. Celý komplex látek obsažený v léčivých rostlinách představuje zároveň širokospektrální lék s vysokou terapeutickou hodnotou. Některé mikroelementy zvyšují nespecifickým způsobem obranyschopnost organismu, jenž je schopen lépe se sám vyrovnat s určitým onemocněním. Z tohoto hlediska lze zdůraznit také preventivní stránku podávání přírodních léčiv, přispívajících zároveň ke zlepšování fyzické i duševní kondice.
Přírodních léků lze využívat jako hlavní léčby u chorob s mírnějším průběhem, nebo jako doplňkové či souběžné terapie téměř u všech druhů onemocnění. Přírodní prostředky představují také léčebnou alternativu v případech, kdy použití efektivnější terapie brání přidružené onemocnění nebo předávkování určitými léky. Totéž platí v případech, kdy se obvyklá terapie stává neúčinnou, nebo je určitá choroba označována za tzv. nevyléčitelnou.
Přírodní preparáty nelze jistě považovat za všemocné prostředky, přesto mají vzhledem ke zdravotnímu stavu současné populace velké pole působnosti a v mnoha případech mohou přispět ke zlepšení zdraví i kvality života vůbec.