 |
 |
|
|
OBSAH:
|
Věnování pro Tebe (Mapa mého světa, Pro Tebe, Pozvání) Světýlko mého života (Střípek mé filosofie?, Střípek z mého niterného života?, Jak vznikla Světluška) Stezka na horu života (Vlastní cesta, Nitro, Tep srdce, Otevřená zvídavost, Tvůrčí síla, Souzení, Trpělivá něha, Cesta srdce, Ideál, Hrdinství, Kormidelník, Mír, Vůle záměru, Disciplína, Svým pánem) Zatmění (Nepodlehněme, Nehledejme Slunce v noci, Síla pokračovat) Cesta ze chřtánu mé rány (Úsvit naděje, Tak a dost!, Selhání, Sklonění, Důsledná kázeň, Bezpečný řád, Svůdce lží, Stabilita) Jak snést utrpení (Kříž, Opora, Radost, Obnova, Útočiště) Léčba ran (Hněv, Zrada, Léčba, Odpuštění, Raněni, Odsuzování, Náprava, Trpělivost, Účastenství, Strach z lidskosti, Ponížení, Soucit) Přátelství, služba (Obrana a boj, Pravé přátelství, Malichernost, Ochránci, Bezpečný prostor, Služba, Respekt) Samotný paprsek (Údy jednoho těla, Individualita, Moudré sobectví) Děti života (Řetězec, Host, Pravý otec a matka) Jak překonat plevel (Jak na bubáky, Vlídné naslouchající ticho, Tužby, Virtuóz na pódiu světa, Zušlechtění) Lež a pravda našeho života Vděčná skromnost prostého srdce (Volnost, Plnost, Dokonalost) Věčná přítomnost (Pánem svého domu, Oč nám vlastně jde, Umění být, Co jediné zmůžeme?) Tanec muže a ženy (Svoboda, Doteky srdcí, Síla lásky, Partnerství, Umění milovat, Sen, Šťastná, Naplnění) Země mých snů (vizualizace) Loučení a spočinutí (Sbohem, Umění nechat v lásce jít, Smrt a uvolnění, Vše pomine) Doputujeme až do nebeského ráje? (Střed života, Neustále šťastni?) Rozumná střízlivost (Cit a rozum, Pozor, bludičky!!!, Hrdinství) Ohlédnutí se (Strast či dar?, Pojďme domů, Odlesk) Konečná… odhalí, že je nekonečná (Je to jedno, Jediná jistota, Děkuji) |
Mapa mého světa
Používám známé přirovnání života k nataženému lanu nad propastí. Abychom se nevychýlili, je zapotřebí pěstovat klidný a soustředěný pohled na naši cestu, nehledět do temnoty pod námi ani dozadu či příliš dopředu, ale klidně a soustředěně držet rovnováhu a vyrovnanost. Neustálé vyvažování v našem citu pro rovnováhu vyžaduje jasné uvědomění si, na jakou stranu své cesty se vychylujeme, a opět nalézt v centru naší bytosti onen rytmus, jež nás navrátí. Avšak všichni potřebujeme ostrůvky, na nichž můžeme chvíli bezpečně spočinout ve svém tichém prostoru, abychom vycentrovali a utišili roztěkanou mysl, získali nadhled, odvahu a sílu jít dál.
Co nejkrásnějšího vám může můj příběh nabídnout? Snad inspiraci, pobídku, abyste otevřeli oči a vnímali sami sebe a svět. Neuzavírali se a prohlédli své konflikty a úzkosti, protože za nimi se nachází cesta. Odkaz všech mudrců zní: Poznej sám sebe, poznej své vnitřní světlo.
Pojďme nahoru. Na horu našeho srdce, navázat vztah s opravdovým zdrojem života. Musíme rozvinout čistý květ, jenž v sobě chráníme. Musíme se naučit vědomé sebeúctě a smířit se s tím, že nejsme všemocní a dokonalí. I přestože nezmůžeme vše, něco zmůžeme. Naše vlastní vnitřní cesta, jež se jistě odrazí i vně, je naší vůlí. Neodkládejme již cestu srdce a odhalme světlo života.
Zavírám oči, otevírám srdce, jehož světluška jiskří sněhobílými květy lásky, radosti a míru, posílám je k vám, aby vás chránily, hřály a těšily u srdce. Nic víc asi tady a teď nezmůžu. Přesto to málo, co zmůžu, vám zkusím s tím nejkrásnějším vědomím nabídnout.
Zvu vás na výlet vyprávěním o své vnitřní cestě. Ale abychom mohli vyrazit a najít poklad, který pak vyneseme na povrch, abychom prožili plnost a radost v sebedávání, musíme složit zbraně naší mysli. Musíme vejít s tichou myslí a otevřeným srdcem.
Srdce se chvěje, protože se odhalilo.