TAJEMSTVÍ KOSMU

duch – síla – hmota

Adelma Vay

OBSAH:

UKÁZKA Z TEXTU:

Tajemství kosmu

Pohled na noční oblohu umožňuje člověku spatřit tisíce zářících hvězd. Vše, co je lidské oko touto cestou schopno vnímat, však představuje pouze velice nepatrný zlomek vesmíru jako celku. Miliardy galaxií obsahující miliardy hvězd krouží bezbřehými kosmickými prostory po celé věky dle neměnných zákonů Universa. Tato skutečnost může v citlivém člověku vzbuzovat pocit hluboké úcty a zároveň myšlenku na nepředstavitelně vysokou tvůrčí inteligenci nacházející se v pozadí gigantického kosmického divadla.

Celá historie pozemského lidstva je doprovázena snahou poodhalit tajemství kosmu – tajemství jeho existence, zrodu i smyslu. Jen postupně, krůček po krůčku, odhalují dnešní astronomové fyzikální zákony projevující se ve hvězdných světech. I když pokrok vědy je v posledním století neobvyklý, přináší prakticky každý nový poznatek zároveň i řadu nových otázek. Zkoumáme-li hmotné projevy vesmíru v jeho nesmírné rozmanitosti, vázané na téměř nekonečné počty kosmických těles, nelze v podstatě ani jiné výsledky očekávat.

Tato kniha je zaměřena odlišným směrem. Snaží se odhalit zásadní zákony a děje duchovního charakteru, jejichž následkem dochází i k nejrozmanitějším projevům hmotným. Vesmír zde není chápán jako shluk mrtvých těles, ale v podstatě jako živý organismus řízený nejvyšší tvůrčí silou.

I když lidské myšlenky a slova nejsou schopny v plnosti formulovat a popsat působení univerzálních zákonů ducha, je dnešní člověk již schopen přijmout alespoň rámcovou představu o duchovně-kosmickém dění, a tak se zároveň přiblížit i k pochopení smyslu a podstaty vlastní existence.

Tato kniha je unikátní z toho hlediska, že nevznikla v hlavě žádného slovutného vědce či badatele, a přesto se dotýká nejhlubších otázek existence kosmu. Adelma Vay, žena bez jakéhokoli speciálního vzdělání, obdařená však vysokou senzitivností, byla schopna zaznamenat poselství ducha vrhající paprsek světla na záhadu lidského i kosmického bytí.

Zajímavé je i zjištění, že v textu vzniklém uvedenou cestou, v druhé polovině devatenáctého století, jsou popisovány některé jevy, o nichž hovoří i dnešní astronomové. Je to například existence nepředstavitelně zářících těles obsahujících energii miliard našich sluncí, existence obřích hvězd s velice nízkou hustotou, odvrhování horkých hvězdných obalů, vznik prstenců, planetárních mlhovin i jiných úkazů. Vývojové epochy Universa, popsané v této knize, odhalují také možnost existence známých projevů hmotného světa v jemnějších – fluidických formách, které byly v podstatě předobrazem dnešních hmotných jevů.

Celistvý popis duchovní reality se vymyká rozumovému uvažování a představám. Proto je třeba chápat tuto publikaci jako jednu z možností, jak alespoň naznačit dnešnímu člověku nesmírně složitý a zároveň dokonalý svět ducha, jak mu předat impulz k hlubšímu zamyšlení nad životem a jak posílit jeho důvěru ve svrchovaně moudrou stavbu světů.

poznámka vydavatele

Adelma Vay

Adelma Vay se narodila 20. října 1840 ve šlechtické rodině hraběte Wurmbranda a jeho manželky, rozené hraběnky Teleki v Erdély. V roce 1860 se provdala za barona jménem Odon Vay. Jejich manželství bylo velmi harmonické a trvalo více než 60 let. První roky prožili v Tiszaloku, pozdější pak v jižním Štýrsku (Rakousko).

Vysoká senzitivita mladé baronky byla poprvé zaznamenána v roce 1865 lékařem a magnetizérem Dr. Gardósem. Ten zvolil pro odstranění hraběnčiných křečovitých svalových bolestí terapii automatického psaní.

Adelma Vay k tomu sama řekla: „Na podzim roku 1865 jsme poznali s manželem magnetizéra Dr. Gardóse. Tento lékař mi tvrdil, že na mém čele vidí znamení svědčící o silné senzitivitě a doporučoval mi metodu automatického psaní. S opovržením a rozhořčením jsem odmítla jeho rady jako protikatolickou činnost. Od dětství jsem byla varována před veškerými pověrami. Rozhodla jsem se zůstat tomuto principu bezpodmínečně věrná. Dr. Gardós však nepovolil. Pokoušel se mne magnetizovat a byl přesvědčen, že přejdu ihned do hypnotického spánku.

Ale nestalo se tak. Stejně zůstalo bez efektu i pití magnetizované vody.

Moje tělesná konstituce byla velmi slabá, a aniž bych byla nemocná, trpěla jsem křečovitými bolestmi. Skoro jsem už zapomněla na radu Dr. Gardóse, ale když mne jednoho dne přepadly nesnesitelné bolesti, prohodila jsem víceméně v žertu vůči svému muži, že se přece jen pokusím těchto bolestí zbavit magnetickým psaním.

Uchopila jsem tužku a náhle pocítila, jak se moje ruka automaticky pohybuje, jakoby vedena elektrickým proudem. Nejprve byla trhána sem a tam a náhle psala velkými písmeny: „Já jsem Tomáš, tvůj duchovní průvodce. Piš dále, pomůže ti to, brzy budeš zdravá. Jindřich – rakev – 1867 – pro vás rok smutku. Napoleon – pád – 1870.

Vyčerpána jsem přerušila psaní a četla s manželem tato slova. Neměla jsem nejmenší tušení, jak vznikla. Bohužel, vyplnila se zcela přesně. Bratr mého manžela, Jindřich, zemřel po dlouhém utrpení roku 1867. Stejně přesně došlo i k pádu Napoleona. Necítili jsme se s mužem dobře, zažité zkušenosti vyvolávaly tíseň. Bylo to pro nás něčím neznámým, strašidelným, a proto jsem se rozhodla své automatické psaní ukončit.“

Později se však rozhodla v pokusech s psaním pokračovat. Adelma Vay byla vedena vysokými duchovními bytostmi, které ji připravovaly pro důležitý úkol, automatický příjem knihy původu světů.

V průběhu její přípravy byla Adelmě i jejímu manželovi předepsána po dobu devíti měsíců přísná vegetariánská dieta, která je zbavila všech zdravotních potíží a podpořila u Adelmy ve vysoké míře další prohloubení její senzitivity. Pročištění bylo nutné, aby příjem knihy byl věrný a čistý. Na společném vypracování tohoto vzácného díla se podílely vysoké duchovní bytosti, které již dříve upozornily Adelmu na význam knihy duchovních zákonů, jež se měla stát pomocí pro hledající lidstvo. Delší dobu vtiskovaly do její duše neznámé výrazy, až v listopadu roku 1869 byla Adelma schopna napsat obsah celé knihy během pouhých 36 dnů.

H. T. Tévolgyi uvádí v žurnálu „Egi világosság“, že Adelma netušila, co automaticky píše a nevěděla nic o symbolice a významu duchovních zákonitostí. Jako většině žen tehdejší doby bylo i jí poskytnuto pouze vzdělání bez hlubších speciálních vědomostí. Úžas Adelmy rostl, když viděla výsledky práce vzniklé bez součinnosti jejího myšlení.

Kniha, jejíž původní název byl „Geist – Kraft – Stoff“, se objevila poprvé na jaře roku 1870 v c. k. knihkupectví Lechner ve Vídni a byla velmi brzy vyprodána. Mnozí se domnívali, že jde o polemickou reakci na Buchnerovu knihu „Kraft und Stoff“. Nemohli však pochopit, že si tuto polemiku troufá vést žena.

Uvedená doba byla dobou nástupu materialistických myšlenkových směrů. Buchner stál na vrcholu své popularity a byl všeobecně uznáván. Koho by napadlo, že ne žena, ale vysoké duchovní bytosti mluvily v této skromně provedené knize.

Favre, Leon Clavairon, prof. Hoffmann, hrabě Adolf Poninský, J. H. Fichte a mnoho dalších učenců a vědců tehdejší doby hovořilo o vydaném svazku s velkým uznáním. Zvláště Dr. František Hoffmann, profesor filosofie univerzity ve Wurzburgu (pokračovatel filosofa Baadera), označil dílo jako knihu vyššího původu slovy: „Není možné uvěřit, že by jedinečná koncepce nauky o stvoření světů vznikla v hlavě této ženy.“

Kdo by chtěl baronku Vay posuzovat dle obsahu knihy, mohl by se domnívat, že je zasněnou a reálnému životu vzdálenou ženou. Opak byl však pravdou. Stále v dobré pohodě, plná humoru, byla vítaným hostem v každé společnosti. Milovala hudbu a zpěv, duchaplné žerty, které odměňovala srdečným smíchem. Mimo to byla příkladnou hospodyní, něžnou manželkou a výbornou hostitelkou. Ráda cestovala, milovala přírodu i lidi, kterým byla stále připravena pomáhat ve všech jejich těžkostech.

Adelma a Odon Vay byli odvážní bojovníci Krista. V 1. světové válce ztratili všechen majetek, ale ani bída neotřásla jejich pevnou vírou. Žili osamoceni v chudobě, bohatí vnitřním pokladem lásky k Bohu.

Odon Vay zemřel v roce 1921. Adelma jej následovala 25. 5. 1925 ve věku 84 let.

Kéž toto dílo, věnované jejich zásluhou lidem, přinese bohatou úrodu.