 |
 |
|
|
VNITŘNÍ SÍLY
ENERGETICKÝ OBAL LIDSKÉHO TĚLA
Éterické tělo
Astrální tělo
Mentální tělo
Kauzální tělo
ENERGETICKÁ CENTRA
Kostrční čakra
Bederní čakra
Pupeční čakra
Srdeční čakra
Krční čakra
Čelní čakra
Temenní čakra
ENERGETICKÉ DRÁHY
ŠESTÝ SMYSL
LIDSKÝ DUCH
MEDITACE
ÚČINKY A PROVÁDĚNÍ MEDITACE
DUCHOVNÍ MEDITACE
INTUITIVNÍ LÉČEBNÁ MEDITACE
STRUČNÝ PŘEHLED MEDITAČNÍCH POZNATKŰ
POZNÁMKA K MEDITAČNÍM TECHNIKÁM
Nikodém, člen židovské rady, navštívil v noci Ježíše a řekl mu: „Mistře, vím, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
Nikodém se divil: „Jak se může člověk znovu narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
Ježíš: „Amen, amen pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z ducha, je duch.“
Jan 3,1
Ježíšova slova jsou nejen důkazem pro reinkarnaci lidské duše, ale i důkazem poznání, že člověk je jednotou těla a ducha. Jeho Tvůrcem je Bůh. Bůh je duch a duch je schopen tvořit jen stvoření duchovní. Proto je životní podstatou každého člověka duch, inkarnovaný přechodně do hmotného těla. Pozemské inkarnace jsou prostorem a časem ohraničené vývojové cykly ducha na cestě návratu do jeho původní podstaty.
Život ducha je věčný. Nelze ho vnímat hmotnými smysly, nelze ho vidět a hmatat, ale lze ho procítit v nitru jako sílu udržující veškerý životní pohyb a růst.
Tělo jako hmotná, prostorem a časem ohraničená schránka ducha je jen dočasná, lidskými smysly vnímatelná pozemská realita.
Mnozí mají potíže rozlišovat mezi duchem a tělem, neboť jsou přesvědčeni, že skutečnou podstatou života je jen hmotné tělo, s jehož zánikem končí i existence každé lidské individuality. Tělo neoživené duchem však zůstává mrtvou hmotou bez života, bez reakcí a pohybu.
Hmotné tělo člověka je zahaleno jemným, pro většinu lidí neviditelným energetickým obalem – aurou, která přejímá jeho tvar. Aura člověka stojícího na nižším vývojovém stupni je oválná, na rozdíl od aury osvícenců, duchovně vyspělých jedinců, u nichž vyzařuje v kruhu. Je tvořena vrstvami nazývanými éterické, astrální, mentální a kauzální tělo a vyzařuje barevné odstíny odpovídající zdravotnímu a emocionálnímu stavu člověka, kvalitám jeho myšlení, charakteru a celkového života. Spojení mezi hmotným tělem a jeho obalem zajišťuje elastické energetické vlákno, takzvaná stříbrná neboli astrální šňůra. Jí proudí z prasvětla a pramene všeho bytí božská životní energie do mentálního a astrálního těla, kde je přeměňována ve světlo a sílu myšlenek.
V éterickém těle jsou uložena energetická centra – čakry. Čakry působí jako rozdělovače a transformátory přijímané životní kosmické síly nezbytně nutné pro existenci fyzického těla a jeho obalu. Filtrují a přizpůsobují ji vnitřnímu vývoji a potřebám každého jednotlivého života.
Při početí nového života v matčině těle vytváří zhuštěná kosmická energie pupeční šňůru, jíž proudí potřebná energie k nově se vytvářejícímu životu. Zajišťuje spojení matčina fyzického těla s plodem. Styčný bod stříbrné šňůry, energetického „drátu“ pro kosmickou životní energii, leží v astrálním těle buď v zátylku nebo v čelní čakře. Ale spojení s fyzickým tělem probíhá u téměř všech lidí přes čakru temenní, jen u mizivě malého procenta jedinců přes čakru srdeční nebo čelní.
Éterické tělo je spojovacím článkem mezi tělem astrálním a fyzickým. Je zdrojem tělesné vitality člověka. Tři až pět dní po tělesné smrti se rozplývá, ale zůstává při zemi. Těla astrální a mentální zůstávají po smrti plně zachovaná a stoupají s uvolněnou duší do nadzemských dimenzí. Jakmile dosáhne duše po četných vývojových cyklech sedmou astrální dimenzi, uvolňuje se i z astrálního těla a její další vývoj probíhá ve vyšších vibračních dimenzích mentálního a kauzálního těla.
Éterické tělo má různé funkce: udržuje spojení mezi astrálním a fyzickým tělem a zajišťuje jejich ochranu, vyzařuje životní sílu, je nositelem životní aktivity a příjemcem slunečního světla, tepla a různých energií kosmu. Ve srovnání s tělem astrálním je tvořeno relativně hustou substancí, která vyzařuje do svého okolí jemnými barevnými odstíny. Éterické tělo slouží jako akumulátor pro přijímané kosmické energie, sluneční světlo a teplo. Prostoupeno nesčetnými, vlásečnicím podobnými energetickými drahami, kontroluje a převádí energii nepřetržitě do fyzického těla. Rozdělovacími centrálami přijímaných energií jsou čakry muladhára a sahasrára, zajišťování příjmu a regulace intenzity probíhá v ostatních čakrách.
Do okolního prostředí člověka vyzařuje éterické tělo svoje substance hlavně tělesnými póry zhruba do vzdálenosti tří až pěti centimetrů od fyzického těla, kolem něhož vytváří ochranný plášť. Pozitivní nebo negativní vyzařování éterického těla jedinců v našem okolí můžeme pociťovat jako jistou sympatii nebo antipatii.
Podléhá-li člověk delší dobu negativním myšlenkám, nespokojenosti a strachu, poškozuje uvolňovaná nepříznivá energie jemnou energetickou síť éterického těla, což se projevuje bolestmi různých částí fyzického těla, jejichž původ není klasická medicína schopna odhalit. Mnohý trpící člověk tak může být označen za simulanta.
Pomocí v každé nemoci i při tělesných těžkostech je změna dosavadního negativního myšlení, cítění, nedobrých vztahů s okolím a přechod na živou, zdravou výživu. Negativním myšlením, cítěním, mluvením a jednáním dochází k tělesnému a duševnímu oslabování, ke ztrátě duševní harmonie nebo k blokádě energetického proudu kosmických životních energií. Vyzařování éterického těla a jeho ochranná funkce jsou oslabovány a tělo zůstává otevřeno přístupu různých škodlivých vlivů.
K nejsilnějšímu nabíjení a posilování éterického těla dochází v přírodě. Životní síla stromů, slunečním světlem a teplem ozařovaná skála, ale i proudící voda jej nabíjejí životní energií, podobně jako různé kameny, polodrahokamy i nejrůznější vůně a barvy přírody.
Éterické tělo je schopné, tak jako tělo astrální, oddělit se od těla fyzického, ale jen na velmi krátkou vzdálenost, přibližně jeden až dva metry. Na rozdíl od ostatních aurických těl se však při výstupu vlivem zemské polarity dělí na pravou a levou polovinu. Jako první vystupuje elektrická strana kladného pólu, přitahuje magnetickou stranu záporného pólu, až se opět obě části spojí v celek.
Fyzická hmota těla je prostoupena astrální substancí, jež vytváří astrální tělo. To existuje již před vývojem v matčině těle jako obal duše připravené k inkarnaci. Je tvořeno jemnou substancí a je strukturováno tak, že je schopno se zdržovat v různých astrálních sférách bez energetické změny své vnější formy.
Astrální dimenze pulzují na vyšších frekvencích než hmotná dimenze. Prostupují naši hmotnou planetu a tvoří kolem ní tisíce kilometrů široký obal, rozdělený do sedmi atmosférických kruhů, z nichž každý je tvořen rovněž sedmi sférami. Země je mudrci označována jako oblast nevědomosti, astrální sféry, které ji obklopují, jsou nazývány oblastí učení a poznávání a mentální svět oblastí moudrosti.
Astrální sféry jsou posmrtným domovem pozemských duší. Od čtvrtého do sedmého atmosférického kruhu mizí veškerá podobnost s hmotným světem a zákon reinkarnace ztrácí svoji platnost.
Astrální tělo je věrným obrazem duševního stavu člověka ovlivňovaného různými pocity. Tento stav úzce souvisí s harmonií éterického těla, se zdravotním stavem těla fyzického a je i silně ovlivňován kvalitou vědomí těla mentálního.
Všechno, co člověka vzrušuje, je vyzařováno ve formě energie přes astrální tělo do celé aury, navenek zejména pomocí energetických center (čaker). Citliví jedinci jsou schopni již při podání ruky druhému člověku vycítit z čaker jeho dlaní vyzařovanou energii a její kvalitu.
Barvy astrálního těla člověka jsou jemným projevem vnitřních hodnot. Čím vyšší je jeho vývojový stav, tím jemnější je substance astrálního těla a tím jemnější a zářivější jsou i jeho barvy. Mléčně bílá aura přijímá po narození postupně barevné odstíny odpovídající kvalitě myšlenek, emocí, životních zkušeností a charakterových vlastností člověka. Pouze výrazná nadání a ustálené charakterové vlastnosti vyzařují konstantní barvy. Ostatní emocionální vzrušení, ať smutek nebo radost, láska nebo strach, pozitivní nebo negativní zážitky, myšlenky a pocity, prostupují auru barevnými odstíny a rozšiřují ji. Nízké pocity ji zahalují oblaky temných, světlem neprostoupených barev. Pozitivní pocity, vlastnosti, myšlenky a skutky, láska k Bohu a bližním naopak vyzařují jemné, nádherně zářící barvy.
Stříbrná šňůra umožňuje astrálnímu tělu vystoupit z aury a vzdálit se do nesmírných vzdáleností. Každou noc se ve spánku uvolňuje astrální tělo od těla fyzického a stoupá v doprovodu duchovního průvodce do astrální sféry, jejíž výška odpovídá jeho vnitřnímu vývojovému stupni. Tam je pročišťováno a posilováno pro příští den. V bdělém stavu znamená výstup astrálního těla stav bezvědomí. Tělo zůstává neschopné reakcí a pohybu, fyzické smysly a rozumové vědomí neovládané impulzy ducha nejsou schopny aktivity, jak je možné pozorovat při různých úrazech nebo při stavu klinické smrti. Pokud není porušeno spojení astrálního těla se stříbrnou šňůrou, vnímá tělesně bezvědomý vše, co se kolem něho děje, svým vyšším Já, jež není závislé na funkci mozku, tělesných orgánů ani smyslů.
Ve všech časových epochách a kulturách Země byl a je znám stav tzv. bilokace, kdy astrální tělo opouští tělo fyzické. Zůstává s ním spojeno nekonečně elastickou stříbrnou šňůrou a navštěvuje i tisíce kilometrů vzdálená místa nebo osoby. Fyzické tělo zůstává až do doby návratu astrálního těla v bezvědomí.
Stříbrnou šňůru je možné si představit jako pozemský vodič elektřiny. Proudí jí božská životní síla do mentálního, astrálního a éterického těla. Čím více se blíží tělu fyzickému, tím větší nabývá hustoty. Její proměny lze přirovnat k proměnám skupenství vody: pára, voda, sníh a led.
Nejvzdálenějším koncem její dráhy jsou energetická centra v éterickém těle, která přijímanou kosmickou energii filtrují a přizpůsobují individuálnímu stupni duchovní zralosti člověka.
Energetická centra na povrchu éterického těla je možné přirovnat ke kanálům. Jimi proudící energie, její kvalita a intenzita rostou s vývojem vnitřního vědomí. Čím širší a hlubší je kanál, tím větší je množství substancí posilujících duši i tělo a tím úžeji je člověk spojován se svou božskou podstatou.
Transcendentální komunikace různých médií s vyššími nadzemskými dimenzemi je závislá na stupni jejich vnitřního vývoje a na aktivitě jejich čaker. Ty ovlivňují možnost a intenzitu spojení s vyššími astrálními sférami. Většina pozemských médií dosahuje jen nízkého stupně duchovní zralosti a je schopna spojení jen s nízkými astrálními sférami.
Nižší a nízký astrální svět se zaměřuje na pozemské požadavky a problémy člověka bez ohledu na kosmickou zákonitost jeho života, což nezůstává bez nebezpečí. Komunikace s vyššími astrálními bytostmi se zaměřuje na duchovní vývoj a poznání duchovní pravdy vedoucí k jeho vnitřnímu růstu.
Při jasnozření uvolňuje médium svoje astrální tělo vědomě k přechodu do astrálních dimenzí. Jakmile médium dosáhne potřebné duchovní úrovně, je schopno získávat informace přímo z mentální a kauzální roviny. Tyto informace, jak již bylo řečeno, nejsou zaměřeny na pozemské problémy, ale na duchovní růst a vývoj lidstva.
Mentální tělo je centrem myšlení a nositelem vnitřního vědomí člověka. Je rozděleno na vyšší a nižší mentální tělo, jimž odpovídají dvě základní formy lidského vědomí: vyšší Já a nižší já.
Vědomí vyššího Já, Božská jiskra, „Já jsem“, je nositelem pravého života a jeho podstaty. Dochází-li během pozemského života k růstu jeho síly a působení, dosáhne vědomí člověka jednoty, spojení s Kristem a vším životem, poznání, že je celkem v celku všeobjímající lásky Stvořitele. Čím více toto poznání roste, tím více ustupuje nižší já a podřizuje se vyššímu Já a tím více dochází ke spojení člověka s životem celého kosmu.
Vědomé posilování vyššího Já vyvolává zesílenou pomoc duchovních průvodců, duchovní rodiny a všech čistých božských pomocníků vedených zákonem duchovní solidarity, jakož i proudění božského a Kristova světla do aury člověka, posilující a pročišťující všechna těla, která tuto auru tvoří.
Nižší mentální tělo, ego neboli nižší já, slouží individuálním zájmům člověka a je zaměřeno na požadavky a požitky hmotného života. Jeho centrem je rozum, který je často člověkem využíván pro osobní zisky, pro uspokojování hmotných přání a představ. Nadměrně vyvinuté ego je projevem slepého egoismu. Zvláště nebezpečné je zneužívání rozumu k bezohlednému uspokojování různých pudů jako např. požitkářství, sexuální nezřízenost, holdování drogám, zneužívání moci apod., které vedou k závislosti a onemocnění těla i duše, ale i k vývojové stagnaci.
Nižší já je nezbytné pro zvládání nároků pozemského života, ale musí být správně využíváno a podřizováno stálé kontrole. Ten, kdo je schopen kontrolovat a podřizovat nároky svého ega a rozumu vyššímu Já (člověk nazývá tuto schopnost moudrostí), zůstává pánem sebe sama včetně svých slabých stránek.
Egoismus a nedobré působení rozumového vědomí, vycházející z negativního myšlení, zneužívání sexuální síly a požitkářství všeho druhu znečišťují ve velké míře duševní život člověka a jeho auru. Následkem jsou organické a duševní disharmonie neboli nemoci.
Pozemský život láká člověka nesčetnými požitky a bohatstvím, které pro něho nejsou vždy příznivé. Proto je důležité, aby vedle nutnosti tělesné hygieny lidé uznávali a prováděli i hygienu duševní. Patří k ní kontrola rozumu moudrostí, kontrola myšlení, pocitů, jednání a slov, pravidelná modlitba srdce, pokora a láska k Tomu, kdo nás stvořil a vede, ale i k těm, kteří se zrodili na Zemi se stejným úkolem jako my sami. Tím úkolem je pracovat na svém morálním a vnitřním růstu, na poznání blízkosti všeho, po čem toužíme: po harmonii, vnitřní blaženosti, míru a Lásce.
Kauzální tělo je nositelem nejvýše vyvinutého vnitřního vědomí. Je centrem vyzařujícím z temenní čakry ve formě kruhu či aureoly, tzv. Kristovo světlo. Je mnohem větší než mentální tělo a na jeho periferii se nalézají vibrační pole, která nejsou ani elektrická, ani magnetická, protože kauzálnímu vědomí jsou polarita, prostor a čas cizí.
Pro dosažení kauzálního těla bude lidstvo potřebovat ještě dlouhé věky, velmi dlouhý vývojový proces a mnoho práce na prosvětlování a pročišťování svého já. Ale všechny velké věci začínají u malých, mnohdy nepatrných myšlenek a činů. Každý, kdo je připraven na svém duchovním růstu pracovat nejen slovy, ale i skutky, má jistotu, že jednou dosáhne stavu, pro jehož krásu a bohatství chybí naší řeči výrazy.